Dědictví ze zahraničí se ve většině zemí EU řídí společným nařízením č. 650/2012. Rozhodující je zpravidla obvyklý pobyt zemřelého v době smrti, nikoli státní občanství nebo místo, kde leží majetek. Tam, kde zemřelý žil, zpravidla vede řízení soud a podle tamního práva se dědí.
Pomůže i evropské dědické osvědčení, doklad platný ve všech členských státech. Nařízení ale neřeší všechno, třeba daně, společné jmění manželů nebo firmy. Podle toho se liší i postup, když zahraniční prvek je jen částečný, například účet v cizí bance.
Co v článku najdete
Kdy se použije evropské nařízení o dědění
Nařízení se použije na dědění majetku osob, které zemřely 17. srpna 2015 nebo později. Platí pro celý dědický proces: kdo dědí, v jakém podílu, jak se dědictví přijímá a jak přechází. Rozhodné právo se používá bez ohledu na to, zda jde o právo členského státu. Rozhoduje-li tedy český soud o dědictví po zůstaviteli, jehož obvyklý pobyt byl například na Ukrajině, použije podle nařízení právo třetího státu, pokud je rozhodné.
Dánsko a Irsko se nařízení neúčastní, takže přeshraniční řízení tam probíhají podle vnitrostátních pravidel. Spojené království po brexitu není členským státem a dědictví tam se řídí vlastním právem a případně mezinárodními smlouvami. Nařízení má řešit dědictví s přeshraničními dopady, zatímco čistě tuzemský případ bez zahraničního prvku se nadále vede jako běžné dědické řízení u notáře.
Obvyklý pobyt zůstavitele
Klíčový pojem je obvyklý pobyt. Nařízení ho nedefinuje číslem ani evidencí, nýbrž celkovým posouzením životních okolností zůstavitele v průběhu let před smrtí i v době smrti. Posuzuje se zejména délka a pravidelnost pobytu a jeho důvody a podmínky, u složitých případů i to, kde bylo středisko zájmů rodiny a společenského života. Rozhodující tedy není, kde byl člověk hlášen k trvalému pobytu v evidenci obyvatel.
Příklad pro ilustraci: Čech deset let pracuje v Německu a bydlí v Mnichově, ale rodinu a společenský život má dál v Brně. Nařízení s takovou situací počítá a uvádí, že podle okolností může být obvyklým pobytem i nadále stát původu, kde bylo středisko zájmů rodiny. Výsledek proto závisí na celku konkrétních okolností, ne na jednom údaji. Výjimečně, třeba když se zůstavitel přestěhoval krátce před smrtí a měl zjevně užší vztah k jinému státu, se použije právo toho státu.
Který soud o dědictví rozhodne
Obecně rozhodují soudy členského státu, v němž měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti, a to o dědictví jako celku. Čeští notáři jako soudní komisaři tedy vedou řízení po zemřelém s obvyklým pobytem v Česku, i kdyby měl majetek v zahraničí. Zvolil-li si zůstavitel právo členského státu, mohou se dotčené strany dohodnout na výlučné příslušnosti soudů tohoto státu, písemně a s datem a podpisem.
Nemá-li zůstavitel obvyklý pobyt v členském státě, mohou soudy členského státu, kde je majetek, rozhodovat o celém dědictví, pokud měl zůstavitel státní příslušnost tohoto státu nebo tam měl předchozí obvyklý pobyt a od změny neuplynulo více než 5 let. Jinak rozhodují jen o majetku, který se v tom státě nachází. Nařízení navíc umožňuje učinit prohlášení o přijetí či odmítnutí dědictví i u soudu státu, kde má dědic obvyklý pobyt, pokud to právo tohoto státu připouští, takže dědic žijící v zahraničí nemusí kvůli tomu nutně cestovat. Výjimečně lze použít i nouzovou příslušnost, nelze-li řízení vést ve třetím státě. Odměnu notáře v českém řízení popisuje text o odměně notáře v dědickém řízení.
Volba práva v závěti
Každý si může zvolit, že se jeho dědictví bude řídit právem státu, jehož je státním příslušníkem v době volby nebo v době smrti. Má-li více státních občanství, může si vybrat kterékoli. Volba musí být výslovná v prohlášení ve formě pořízení pro případ smrti, nebo musí z takového pořízení vyplývat. Změnit ji nebo odvolat lze ve stejné formě.
Volba práva se hodí hlavně lidem, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí a chtějí, aby se dědilo podle práva vlasti. Doplňuje pravidla o formě, jak sepsat platnou závěť, a o dědické smlouvě v textu o odkazu a dědické smlouvě. Přípustnost dědické smlouvy posuzuje právo, které by se použilo při smrti ke dni jejího uzavření.
Co rozhodné právo upravuje a co ne
Rozhodné právo upravuje dědictví jako celek: důvody a dobu zahájení, určení oprávněných osob a podílů, způsobilost dědit, vydědění, přechod majetku, přijetí či odmítnutí dědictví i pravomoci vykonavatelů. Ostatní otázky patří jinam. Nařízení se nepoužije na daňové, celní a správní věci, na majetkové poměry manželů, na dary a pojistné smlouvy ani na otázky práva obchodních společností.
Zahraniční dědickou daň, pokud ji stát zná, řídí právo příslušného státu. Příjem z dědictví je v Česku osvobozen od daně z příjmů bez ohledu na původ majetku, nad 5 000 000 Kč vzniká povinnost oznámit ho, jak shrnuje text o dani z dědictví. Majetkové poměry manželů, tedy i společné jmění, nařízení vylučuje a mají vlastní pravidla; český pohled shrnuje text o vypořádání společného jmění po smrti manžela.
| Otázka | Pravidlo | Poznámka |
|---|---|---|
| Kdy se používá | Smrt 17. 8. 2015 nebo později | Dánsko a Irsko se neúčastní |
| Rozhodné právo | Obvyklý pobyt v době smrti | Lze zvolit právo státní příslušnosti |
| Příslušný soud | Stát obvyklého pobytu | Podpůrně stát majetku, 5 let |
| Osvědčení | Evropské dědické osvědčení, nepovinné | Ověřená kopie platí 6 měsíců |
| Co nařízení neřeší | Daně, SJM, dary, firmy | Zápisy do rejstříků |
Evropské dědické osvědčení
Evropské dědické osvědčení slouží k prokázání postavení a práv dědice, odkazovníka, vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti v jiném členském státě. Je nepovinné a nenahrazuje vnitrostátní doklady, ale ve všech členských státech působí bez zvláštního řízení. Platí presumpce pravdivosti a osvědčení chrání toho, kdo v dobré víře platí nebo předává majetek osobě uvedené v osvědčení.
Osvědčení je také platným dokladem k zápisu majetku do rejstříku členského státu, pokud se zápis řídí místním právem. Vydá se na žádost, jsou-li ověřeny všechny prvky, nevydá se, jsou-li napadeny nebo odporují rozhodnutí. Ověřené kopie platí 6 měsíců a po uplynutí je třeba požádat o prodloužení nebo novou kopii. Při pátrání po účtech zůstavitele v několika zemích pomůže i text o úsporách ve více bankách.
Evropské dědické osvědčení v České republice
V ČR osvědčení vydává usnesením soud příslušný pro řízení o pozůstalosti na žádost žadatele. Do skončení řízení o pozůstalosti ho jménem soudu vydá notář jako soudní komisař. Účastníky jsou žadatel, předpokládaní dědicové a odkazovníci, správce pozůstalosti a vykonavatel závěti. Žádost je třeba doplnit formulářem podle prováděcího nařízení Komise a odměnu notáři platí žadatel.
Nejsou-li podmínky splněny, soud usnesením rozhodne, že se osvědčení nevydá. Po právní moci rozhodnutí o dědictví může osvědčení opravit, změnit, zrušit nebo pozastavit účinky. O odvolání rozhoduje krajský soud. Zahraniční nemovitost se zapisuje podle místních předpisů. V Česku se věcná práva nabytá děděním zapisují do katastru na základě rozhodnutí o dědictví vydaného v některém členském státě s potvrzením nebo evropského osvědčení, jak ukazuje text o zděděné nemovitosti a katastru.
Dědictví mimo Evropskou unii
U zemřelých z třetích států se nařízení uplatní jen přes určení příslušnosti českých soudů a rozhodného práva. Soud třetího státu se ale řídí vlastním právem, a proto se může stát, že dva státy rozhodnou o stejném majetku různě. Uznání cizích rozhodnutí o dědictví z třetích států nařízení neřeší, a každý případ vyžaduje individuální posouzení. Kryptoaktiva a účty na zahraničních platformách mají vlastní rizika, popisuje je text o uschování kryptoaktiv.
Doporučený postup je jednoduchý. Nejdřív sepište seznam majetku podle států a u každé položky poznamenejte, kde je vedena, protože banky, katastry i rejstříky mohou chtít různé doklady. Poté ověřte obvyklý pobyt zemřelého, zjistěte, zda existuje závěť s volbou práva, a poraďte se s notářem. Při odmítnutí dědictví pozor na lhůtu, kterou podrobně popisuje text o odmítnutí dědictví a jeho lhůtě. U složitého případu se zahraničím, firmou či sporem dědiců je vhodná rada advokáta.
Časté otázky
Rozhoduje o dědictví český soud, když zemřelý žil v zahraničí?
Zpravidla ne. Obecně je příslušný soud státu, kde měl zůstavitel obvyklý pobyt. Český soud může rozhodovat podpůrně, když měl zůstavitel v Česku majetek a zároveň české občanství, případně tam měl předchozí obvyklý pobyt a od jeho změny neuplynulo více než 5 let.
Je obvyklý pobyt totéž co trvalý pobyt?
Není. Trvalý pobyt je údaj v evidenci obyvatel, kdežto obvyklý pobyt se zjišťuje z celkových okolností života zůstavitele před smrtí a v době smrti. Rozhodují délka pobytu, jeho důvody, rodina a práce.
Musím mít evropské dědické osvědčení?
Nemusíte. Osvědčení je nepovinné a nenahrazuje vnitrostátní doklady. Hodí se, když potřebujete prokázat dědické právo v jiném členském státě, třeba bance nebo katastru.
Platí nařízení i pro Dánsko a Irsko?
Ne, tyto státy se nařízení neúčastní. Přeshraniční řízení se v nich řídí vnitrostátními pravidly. Dědictví ve Spojeném království se po brexitu řídí jeho vlastními pravidly.
Jak dlouho platí ověřená kopie osvědčení?
Ověřená kopie platí 6 měsíců. Po uplynutí musí držitel požádat o prodloužení nebo o novou kopii, jinak by ji úřady nemusely akceptovat.
Platí se v zahraničí dědická daň?
Nařízení se na daně nevztahuje a řídí je právo příslušného státu. V Česku je příjem z dědictví od daně z příjmů osvobozen. Povinnost oznámit osvobozený příjem nad 5 000 000 Kč zůstává.
