Odkaz je v závěti pokyn, aby dědic vydal určitou věc určité osobě, odkazovníkovi. Dědická smlouva je dvoustranná dohoda uzavřená v notářském zápisu, kterou zůstavitel někoho povolává za dědice nebo odkazovníka. Odkaz zůstavitel pořizuje sám, smlouvu s druhou stranou.
Odkazovník není dědicem, má jen pohledávku na vydání věci. Dědická smlouva zůstavitele za života nesvazuje, ale ztěžuje pozdější změny. Rozdíly, formy i záměny pojmů, které se v praxi často pletou, rozebírají následující oddíly.
Co v článku najdete
Odkaz: co to je a kdo je odkazovník
Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci nebo několika věcí určitého druhu, případně na zřízení určitého práva. Odkazovník není dědicem, takže nevstupuje do celého jmění zůstavitele, ale dostane jen to, co mu zůstavitel určil. Věc mu vydá ten, komu odkaz uložil, obvykle dědic.
Odkaz zřizuje zůstavitel v pořízení pro případ smrti a může jím být jen osoba způsobilá dědit. Odkaz může zřídit osoba způsobilá pořizovat závětí a forma se řídí pravidly popsanými v návodu, jak sepsat platnou závěť. Odkazem lze věnovat například obraz, auto, byt, pohledávku nebo zřídit právo bydlení. Povolá-li zůstavitel dědice s určením, že určitou věc dědit nemá, považuje se to za odkaz zákonným dědicům.
Komu odkaz ukládá povinnost
Pokud zůstavitel nepřikáže jinak, odkazy zatěžují všechny dědice podle poměru jejich podílů, i když odkázaná věc patří jednomu ze spoludědiců. Zůstavitel může odkaz uložit i určitému dědici zvlášť, takže ostatní dědicové jím zatíženi nejsou. Odkaz uložený odkazovníkovi se označuje jako pododkaz.
Zákon chrání dědice před přeplněním odkazy. Každému dědici musí zůstat alespoň čtvrtina z hodnoty dědictví nezatížená odkazem. Zatíží-li odkazy více, má dědic právo na poměrné zkrácení. Jsou-li zkráceni nepominutelní dědicové, podle zásad v článku o povinném dílu přispějí k vyrovnání i odkazovníci poměrně. K odkazu cizí věci, která nepatří ani zůstaviteli, ani tomu, komu odkaz ukládá, se nepřihlíží. Nařídil-li ale zůstavitel, aby se taková věc koupila a odkazovníkovi poskytla, a vlastník ji neprodá, vyplatí se odkazovníkovi její obvyklá cena.
Odkaz v dědickém řízení
Odkazovník bývá o odkazu vyrozuměn: správce pozůstalosti mu doručí zprávu o odkazech a dospělé odkazy vyrovná se schválením soudu. Soud potvrdí dědictví až poté, co mu je prokázáno, že odkazovníkům byly podány zprávy, splatné odkazy osobám, které nejsou plně svéprávné, byly splněny a nesplatné zajištěny. Celý postup rozebírá dědické řízení krok za krokem.
Odkaz se nabývá dnem smrti zůstavitele, ale věc se vydává dědicem. Odkazovník nemusí odkaz přijmout a může prohlásit, že ho nechce. Má se za to, že zůstavitel odkaz odvolal, jestliže odkázanou věc zničil, zcizil ji a znovu nenabyl, nebo ji změnil tak, že je to už věc jiná. Pokud se věc změní nebo zničí mimo jeho vůli, odkaz se neodvolává. Odkazovník má vůči obtíženému pohledávku na vydání věci. U odkázané nemovitosti proto jde o převod vlastnictví od obtíženého a jak se zapíše do katastru, si ujasněte u notáře, který řízení vede.
Modelový příklad odkazu a jeho zkrácení
Pan Karel zemře a zanechá pozůstalost v hodnotě 2 000 000 Kč bez dluhů, kterou zdědí jeho dcera Lenka jako jediná dědička. Ve závěti odkázal chatu za 1 800 000 Kč kamarádovi Josefovi. Lence by po splnění odkazu zbylo jen 200 000 Kč, tedy méně než čtvrtina hodnoty dědictví, tj. 500 000 Kč. Odkaz se proto v rozsahu přesahujícím tuto hranici zkrátí, Josef může počítat zhruba s 1 500 000 Kč. Příklad je vymyšlený a ukazuje jen princip čtvrtiny.
Kdo odkazuje velkou část majetku, musí počítat s tím, že zákon dědice chrání. Souběh odkazu s dluhy a dalšími odkazy se řeší v řízení o dědictví, kde soud zkoumá, zda jsou odkazy splněny nebo zajištěny. Proto se vyplatí závěť sepsat tak, aby odkazy dědice nezatěžovaly nad zákonnou čtvrtinu.
Odkaz, dluhy a daň
Dědic odpovídá za dluhy zůstavitele, odkazovník ne, protože dědicem není. Nestačí-li čistá pozůstalost k úhradě dluhů a jiných povinných výdajů, odkazy se poměrně sníží, a nestačí-li k vyřízení všech odkazů, mají přednost odkazy zaopatření, výchovy a výživy. Jak se dluhy snižují výhradou soupisu, popisuje návod na výhradu soupisu pozůstalosti. Nepominutelný dědic, který by byl odkazy zkrácen, má právo na poměrné vyrovnání.
Příjem z odkazu je od daně z příjmů osvobozen stejně jako dědictví, bez limitu hodnoty. Příjem z dědictví a odkazu shrnuje text o dani z dědictví a prodeji zděděného. Oznámení povinné při osvobozeném příjmu nad 5 000 000 Kč platí i pro odkaz.
Dědická smlouva: forma a podmínky
Dědickou smlouvou zůstavitel povolává druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářský zápis. Uzavřít ji může zletilý a plně svéprávný zůstavitel, omezeně svéprávný jen se souhlasem opatrovníka, a vždy osobním jednáním.
Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle zvlášť projevené vůle, například závětí. Notář údaj o smlouvě zapíše do Evidence právních jednání pro případ smrti, kterou vede Notářská komora ČR. Neplatná dědická smlouva může mít účinky závěti, má-li její náležitosti.
Pro srovnání: odkaz v závěti může zůstavitel kdykoli změnit, dědická smlouva zpětnou změnu ztěžuje, i když nezakazuje nakládat s majetkem za života, a zrušit ji lze jen za podmínek zákona. Hodí se tam, kde druhá strana potřebuje jistotu, třeba když pečuje o zůstavitele a chce mít jistotu, že za to dostane smluvený majetek. Pro běžné přání odkázat obraz, hodinky nebo sbírku stačí odkaz v závěti, který nevyžaduje součinnost druhé osoby.
Co smíte za života a jak smlouvu zrušit
Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za života podle libosti. Strana povolaná za dědice naopak nemůže převést své právo, není-li ujednáno jinak. Pořídí-li zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře darovací smlouvu tak, že to není slučitelné se smlouvou, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto jednání. Souvislosti daru za života a dědictví proto zvažte před darováním.
Povinnosti z dědické smlouvy může zůstavitel zrušit i závětí, ale k účinnosti zrušení potřebuje souhlas smluvního dědice ve formě veřejné listiny. Dohodnou-li se strany na předání majetku už za života, lze majetek sepsat ve formě veřejné listiny. Smluvní dědic může dědictví odmítnout, jen pokud to smlouva nevylučuje. Strany se nemohou platně vzdát práva na výhradu soupisu.
Dědická smlouva mezi manžely
Manželé mohou uzavřít dědickou smlouvu, podle níž jedna strana povolává druhou za dědice nebo odkazovníka, nebo se povolávají navzájem. Snoubenci ji mohou uzavřít pro případ vzniku manželství a účinná je až po svatbě. Rozvod práva a povinnosti z dědické smlouvy sám nezruší, ledaže smlouva určí jinak. Po rozvodu se může každá strana domáhat zrušení smlouvy soudem, ale soud návrhu nevyhoví, míří-li proti tomu, kdo rozvrat manželství nezapříčinil a s rozvodem nesouhlasil. Prohlášením manželství za neplatné se práva ze smlouvy ruší, ledaže manželství dříve zaniklo smrtí.
I smlouva o manželském majetkovém režimu může uspořádat majetek pro případ smrti a zákon ji v této části posuzuje jako dědickou smlouvu, splňuje-li její náležitosti. Praktické dopady na vdovu nebo vdovce rozebírá text o vypořádání společného jmění po smrti manžela. Samostatná smlouva o pozůstalosti mezi manžely v zákoně neexistuje.
Zřeknutí se dědického práva, odmítnutí a vzdání se
Zřeknutí se dědického práva se dělá předem smlouvou se zůstavitelem a vyžaduje veřejnou listinu. Pokud není ujednáno jinak, působí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se i povinného dílu, kdo se zřekne jen povinného dílu, dědického práva ze zákona se nezříká. Zřeknutí ve prospěch jiné osoby platí, jen stane-li se touto osobou dědic.
Odmítnutí dědictví je prohlášení po smrti vůči soudu a odehrává se v dědickém řízení, podrobně odmítnutí dědictví a jeho lhůta. Vzdání se dědictví ve prospěch jiného dědice je zvláštní postup: dědic se po smrti vzdá dědictví před soudem, ale jen tehdy, souhlasí-li s tím druhý dědic. Tyto tři pojmy se často zaměňují.
| Nástroj | Forma | Co zřizuje | Změna za života |
|---|---|---|---|
| Závěť | Vlastnoruční, svědci nebo notář | Dědice, odkazy, vydědění | Kdykoli, jednostranně |
| Odkaz | Součást závěti | Pohledávku odkazovníka na věc | Změnou nebo zrušením závěti |
| Dědická smlouva | Notářský zápis, dvě strany | Smluvního dědice nebo odkazovníka | Nakládat lze, zrušení smlouvy jen se souhlasem druhé strany |
| Zřeknutí se dědického práva | Veřejná listina se zůstavitelem | Zánik dědického práva předem | Zrušit lze písemnou dohodou |
Časté otázky
Je odkazovník totéž co dědic?
Ne. Odkazovník nedědí celé jmění, má jen pohledávku na vydání určité věci nebo práva. Za dluhy zůstavitele neručí, dědic ano.
Musí být dědická smlouva u notáře?
Ano, vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářský zápis. Smlouva uzavřená jinak je neplatná, ale může platit jako závěť, pokud má její náležitosti.
Co všechno mohu dědickou smlouvou pořídit?
Ne celou pozůstalost. Čtvrtina musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit zvlášť, třeba závětí.
Mohu věc, kterou jsem smlouvou slíbil, prodat?
Za života s majetkem nakládáte podle libosti. Pokud je takové jednání s dědickou smlouvou neslučitelné, může se smluvní dědic dovolat jeho neúčinnosti.
Zruší rozvod dědickou smlouvu mezi manžely?
Sám nezruší, ledaže smlouva určí jinak. Po rozvodu se může každá strana domáhat zrušení soudem.
Čím se liší zřeknutí od odmítnutí dědictví?
Zřeknutí se dělá předem smlouvou se zůstavitelem v notářském zápisu. Odmítnutí je prohlášení po smrti vůči soudu v řízení o dědictví a má lhůtu 1 měsíce od vyrozumění.
